Cabo Verde aneb Nou Stress
Již delší dobu mne to táhne chytit si tuňáka a mečouna. Tentokráte jsme nezvolili s kamarády v námi poslední dobou obvyklou CK PEPA ani Dorado a vrátili se k našemu starému zvyku cestování, to znamená, že si vše zařizujeme sami. I když nikdo z nás neovládá jazyky, dle zkušeností z mnoha minulých výprav je nestydět se něco plácnout a pak se to doladí, nám vždy fungovala. To se samozřejmě týká raních hovorů, protože večer mluvíme všíchni plynule všemi světovými jazyky. Jen hůř artikulujeme. Vše probíhalo v duchu, to se zařídí na místě a tato metoda opět jako vždy fungovala. Letenky a ubytování zajištěny z domova. Vše klaplo a cesta i první seznamovací večer s novým prostředím proběhl in inklusiv. Ráno při snídani si nás pět chlapů " Resorťáci " nějak divně prohlíželi, ale po objedníní a přistavení Jeepa, jsme jim zmizeli z očí. Při procházce městem, která probíhala stylem panáček, zmrzlina a hele támle maj taky něco dobrýho, jsme začali shánět loď k rybolovu. Navštívili jsme několik blikajících reklam pro turisty a již poučeni, že nabízejí jinou loď než se kterou pak pojedete jsme zvolili druhou alternativu, která všude funguje. Tedy místní hospoda a tam se přece jako u nás dá sehnat i zedník, natož kapitán s lodí. Plán vyšel na sto procent, jen ta loď nám připadala docela malá. Cena 100 eur pro pět byla super, ale někteří jedinci to vzdali a zvolili jiný kulturní zážitek. Ve dvou bylo na lodi místa dost, ale nic o čem by se daly vyprávět dlouhé příběhy jsme nechytily. Další den jsme se rozhodly pro cetování po ostrově a lov tam, kde se nám bude líbit. A tak jsme vláčeli, kde nás napadlo. Navštívili jsme solné jezera, kde postupnou chůzí do vody sice pořád jdete, jen už pod vámi není dno, ale tak tři metry solného roztoku. Vzláštní pocit. No v tom se opravdu nedá potopit natož utopit. Další den jsme už měli domluvenou velkou loď, ale obrovské vlny které toho dne byly už dopředu rozhodly jak to dopadne. Bylo divné, že se nikdo na vodu nehrne, jen náš starý kapitán vyrazil, protože věděl, že mezi námi pěti bude určitě nějakej slabší článek, a tak bude na oběd zase doma. Dali jsme to jen já a Míša, zbytek byl jak muchomůrky zelené a to nám na obvyklá loviště zbývalo deset minut a skoro všechny pruty již byly ve vodě za kutrem. Tento večer po návratu z lodi jsme si museli vystačit jen my dva. Další náš nápad byl lov žraloků. Je neuvěřetelné na jakou dálku zjistí, že v pytli od cibule, zaraženém na břehu, jen aby ho omývaly vlny, jsou zbytky ryb z kuchyně resortu, kde jsme spaly. Po hodině již neomylně vyjížděli na břeh a s následnou vlnou se vracely zpět Nepochopil jsem, jak je možné, že nejsou do poslední chvíle v té pěně vidět. Párkrát to bylo o fous. Muselo jich tam být dost, ale všechno nám vždy urazily. Bylo jim jedno jestli lanko nebo ocelový drát.
Cabo Verde je opravu ráj. Na měsíční žití, dle místních, a velkého množství italů, kteří se tam stěhují údajně stačí 1700eur k zaplacení nájmu, elektriky, vody a další věci včetně jídla. Tam je to opravdu Nou Stres. Jirka Hrdý
